LISTY Moravskoslezské 7. ledna 2008
Prožil jsem v řízení managementu větší část svého života. Vždy mne fascinoval jeho smysl a proměny. Lidé řídí a jsou řízeni nejen v práci, ale managementem církve, případně politické strany, jako věřící, jako příslušníci strany. Řídíme svůj život, život své rodiny, neboť řízení má umožnit co nejefektivnější způsob vynakládání životního času a energie k tomu, abychom se měli lépe. Naplnění tohoto smyslu se však lidskou historií prodírá velmi těžkopádně. V managementu práce jsme dříve budovali rozvinutou socialistickou společnost, nyní maximalizuje zisky akcionářů. Po většinu lidské historie vítězil smysl řízení toho, kdo řídil, byť v neprospěch řízeného, který musel vykonávat práci v souladu s příkazy a zákazy řídícího. Jedenadvacáté století je konečně nadějí pro nalezení smyslu práce i pro řízeného. Důvod není, díkybohu, pouze humanistický, neboť humanita se proti ekonomice těžko prosazuje. Poprvé v historii je i důvod ekonomický. Když totiž děláme něco, co nás baví, jsme neunavitelní a tvořiví. Naopak když  síme dělat něco, co je nám protivné, unavuje nás to. Proto moudrý management nevytváří lidský prostředek, ale touhou po kvalitě života rozvíjí odpovědný, tvořivý lidský zdroj. Dosažení přeměny člověka z prostředku na zdroj však vyžaduje splnit podmínku, kterou vyslovil geniální Edison: „ v práci nejde jen o to, abychom dělali, co máme rádi, ale abychom měli rádi to co děláme,“ V prvním případě by to byl chaos, ve druhém výsledek moudrého managementu 21. století - šťastnější a bohatší člověk.

Andrej Kopčaj,
zakladatel poradenské firmy SILMA ’90