Spirálový management představuje syntézu poznatků a zkušeností, které autor načerpal, vyhodnotil a využil jako manažer, vzdělavatel manažerů ( prostřednictvím vlastní poradenské a vzdělávací agentura Silma ’90 v Rychvaldě ), ale hlavně jako zvídavý, nesmírně lidský a otevřený člověk, s nímž je radost posedět, podebatovat, zažít argumentační jiskření, inspirativní hledání a nalézání odpovědí na nové a nové otázky, které se vynořují a naléhají na řešení, prožít s ním dobrodružství poznání a potěšení z jeho výsledků. Nepředstavujte si však asketu, který žije pouze prací. Řečeno klasikem, „ nic lidského mu není cizí“. Měl jsem možnost s ním strávit hodnou chvíli v Rychvaldu, kde nejen bydlí, ale také vybudoval vlastní školicí centrum, i v „dolní zemi“, jak říká Velkému Mederu na jižním Slovensku, kde tráví volné chvíle. A právě zde, v termálních lázních, nebo při lahvičkách dobrého moku u něho na zahradě, po mnoha vzájemných diskuzích a polemikách, vznikaly postupně všechny zmíněné knížky.

Klíčem k pochopení autorových myšlenek uložených ve Spirálovém managementu je uvědomění si nikdy nekončícího vývoje poznání zákonitostí o přírodě i o společnosti a jejich průmětu do praxe řízení firem.

Ukažme si to nevýmluvných příkladech. Termodynamika při zkoumání procesů pohybu tepla nejprve dospěla k názoru, že všechny mají jeden směr, vedou k tepelným ztrátám ( entropii ), tedy ke stále nižším teplotám, až konečně k tzv. "tepelné smrti vesmíru". Oporu našla v tzv. druhé větě termodynamické Rudolfa Julia Claudia : „ Energie světa je konstantní, entropie má sklon směřovat k maximu“.

Toto zjištění absolutizoval Artur Stanley Eddington, když povýšil entropii na "obecný indikátor vývoje a času", z čehož by bylo možné vyvodit, že vlastně všechny systémy směřují k nárůstu entropie a míra entropie ukazuje čas.
V aplikaci na podnikovou praxi a řízení lidí to znamenalo chránit se před účinky entropie byrokraticky : orientací na posílení“ tvrdých“ nástrojů řízení ( regulativů, směrnic, norem), trvat na „ vykonávání činností správně“, tedy přesně podle příkazů. Tomu odpovídal i byrokratický přístup k zaměstnancům jako k pasivním vykonavatelům požadovaných činností, tedy jako k prostředkům k dosažení podnikatelského cíle. Vyznačoval se necitlivostí vůči novým podnětům, výraznou tuhostí“ a nepřizpůsobivostí vůči změnám.

Kvantová mechanika Maxe Placka tyto "jistoty" nabourala: poukázala na přetržitost procesů, význam konkrétní situace, která nemusí vést k mechanické předurčenosti, ale i k možnosti změny směru vývoje. V reakci na to se v podnikovém řízení začalo zavádět, ne vždy právě úspěšné, tzv. situační či kontingenční řízení.

Ostatně i atomový fyzik Werner Heisenberg na svém "principu neurčitosti" prokázal, že prudce se rozvíjející děje neudrží rovnováhu a vyvíjejí se obtížně předpověditelným směrem.