Původní příspěvky
Potenciál úspěšnosti – objektivnější metrika manažerské výkonnosti
Ing. Andrej KOPČAJ, CSc
KOPČAJ – SILMA ´90
Článek se zabývá kritickým posouzením existující praxe hodnocení manažerské výkonnosti. Navrhovaný potenciál úspěšnosti (PÚ), vyjadřuje pravděpodobnost pozitivní fluktuace, jak hospodářského výsledku, ekonomické úspěšnosti (EÚ), tak i dlouhodobé výkonnosti neboli časovou úspěšnost (ČÚ). Jeho hodnotu lze vyčíslit ze vztahu:
PÚ = 1 – ec, kde ec = S / Smax, kde (ec = entropie celková).
Východiskem pro definici potenciálu úspěšnosti PÚ je fyzikální podstata práce neboli PÚ = A = E x η , kde A – je práce, E – je sociální energie, neboli sociální kapitál (SK) a η – součinitel přeměny energie na práci, neboli znalostní kapitál (ZK). Odvození entropie celkové vychází ze vztahu součinu pravděpodobnosti, SK = 1 – eint a ZK = 1 – eext, kde eint - sociální entropie (vnitřní), eext – znalostní entropie (vnější) a výsledné
ec = eint + eext - eint x eext
Výhodnost této nové metodiky manažerské výkonnosti pro diagnostické účely spočívá v tom, že se takto definovaný potenciál úspěšnosti provazuje na další zákonitosti úspěšnosti, např. paretovský zákon rozdělení bohatství, synergetickou definici úspěšnosti, efektivnost proudnice změn, úroveň komplexity spolupráce i pro definování dynamiky spirálového růstu bohatství. Žádoucí úroveň PÚ definuje rozběh spirály růstu a naopak nežádoucí úroveň PÚ vede k úpadkové dynamice.
Praktickou použitelnost dokazuje měření reálných hodnot, což umožňuje porovnat úroveň managementu v různých oborech a tím zohlednit např. vliv recese a konjunktury.
Odvození optimální délky cyklu
Ing. Andrej KOPČAJ, CSc.
KOPČAJ – SILMA ´90
KOPČAJ – SILMA ´90
Optimální délka cyklu tvorby bohatství může mít různé podoby. Cyklus výrobkový, oborový či odvětvový nebo přímo cyklus historické epochy. Jeho dynamiku vždy tvoří dva protichůdné trendy. Trend klesající efektivnosti původního výrobku či ideje a trend rostoucí efektivnosti budoucího výrobku či ideje. Pokud nový výrobek či idea vznikne v optimálním okamžiku ukončení cyklu, potom je zisk efektu maximální. Přijít dříve nebo později znamená ztrácet vůči efektu optimálního okamžiku.
Růst bohatství klesající efektivnosti výrobku či ideje vyjadřuje Weber – Fechnerův zákon v podobě logaritmické funkce y = p x lnx, kde p = vliv prostředí, x = čas či míra zahušťování – nárůst entropie.
Pokles měrné efektivnosti stárnoucího výrobku či ideje vyjadřuje první derivace neboli
y´ = p / x
Úloha optimalizace délky cyklu potom spočívá v nalezení bodu v němž se vyrovná klesající měrná efektivnost rostoucími měrnými ztrátami.
Řešení má několik variant, ale vždy se nachází v bodu kritického nárůstu entropie = míry stárnutí při hodnotě x = F = 4,67 což je Feigenbaumova bifurkační konstanta lavinovitého rozdvojování. To v ekonomice signalizuje optimální ukončení cyklu 1. ligy v níž 20 % účastníků získává 80 % bohatství. Lavinovitý rozpad bohatství pokračuje cykly dílčích frakcí 2. ligy kde každých dalších 20 % účastníků získává v neoptimálně končících cyklech stále menší podíl bohatství.