Články

Jak vybřednout z průměrnosti

listopadu 2007
z časopisu PERSONÁL

Doposud nejnovější a jistě ne poslední kniha ing. Andreje Kopčaje, CSc., Spirálový management ( vyd. Alfa Publishing 2007 ) je logickým vyvrcholením autorových myšlenek zaměřených na úspěšné řízení firmy a vedení lidí, které zrály v průběhu let a v uplynulém desetiletí byly postupně zveřejňovány i v jeho předcházejících publikacích – Košatění bohatství a Řízení proudu změn.

Spirálový management představuje syntézu poznatků a zkušeností, které autor načerpal, vyhodnotil a využil jako manažer, vzdělavatel manažerů ( prostřednictvím vlastní poradenské a vzdělávací agentura Silma ´90 v Rychvaldě ), ale hlavně jako zvídavý, nesmírně lidský a otevřený člověk, s nímž je radost posedět, podebatovat, zažít argumentační jiskření, inspirativní hledání a nalézání odpovědí na nové a nové otázky, které se vynořují a naléhají na řešení, prožít s ním dobrodružství poznání a potěšení z jeho výsledků.

Nepředstavujte si však asketu, který žije pouze prací. Řečeno klasikem, „ nic lidského mu není cizí“. Měl jsem možnost s ním strávit hodnou chvíli v Rychvaldu, kde nejen bydlí, ale také vybudoval vlastní školicí centrum, i v „dolní zemi“, jak říká Velkému Mederu na jižním Slovensku, kde tráví volné chvíle. A právě zde, v termálních lázních, nebo při lahvičkách dobrého moku u něho na zahradě, po mnoha vzájemných diskuzích a polemikách, vznikaly postupně všechny zmíněné knížky.

Klíčem k pochopení autorových myšlenek uložených ve Spirálovém managementu je uvědomění si nikdy nekončícího vývoje poznání zákonitostí o přírodě i o společnosti a jejich průmětu do praxe řízení firem.

Ukažme si to nevýmluvných příkladech. Termodynamika při zkoumání procesů pohybu tepla nejprve dospěla k názoru, že všechny mají jeden směr, vedou k tepelným ztrátám ( entropii ), tedy ke stále nižším teplotám, až konečně k tzv. "tepelné smrti vesmíru". Oporu našla v tzv. druhé větě termodynamické Rudolfa Julia Claudia : „ Energie světa je konstantní, entropie má sklon směřovat k maximu“. Toto zjištění absolutizoval Artur Stanley Eddington, když povýšil entropii na "obecný indikátor vývoje a času", z čehož by bylo možné vyvodit, že vlastně všechny systémy směřují k nárůstu entropie a míra entropie ukazuje čas.

V aplikaci na podnikovou praxi a řízení lidí to znamenalo chránit se před účinky entropie byrokraticky : orientací na posílení“ tvrdých“ nástrojů řízení ( regulativů, směrnic, norem), trvat na „ vykonávání činností správně“, tedy přesně podle příkazů. Tomu odpovídal i byrokratický přístup k zaměstnancům jako k pasivním vykonavatelům požadovaných činností, tedy jako k prostředkům k dosažení podnikatelského cíle. Vyznačoval se necitlivostí vůči novým podnětům, výraznou tuhostí“ a nepřizpůsobivostí vůči změnám.

Kvantová mechanika Maxe Placka tyto "jistoty" nabourala: poukázala na přetržitost procesů, význam konkrétní situace, která nemusí vést k mechanické předurčenosti, ale i k možnosti změny směru vývoje. V reakci na to se v podnikovém řízení začalo zavádět, ne vždy právě úspěšné, tzv. situační či kontingenční řízení.

Ostatně i atomový fyzik Werner Heisenberg na svém "principu neurčitosti" prokázal, že prudce se rozvíjející děje neudrží rovnováhu a vyvíjejí se obtížně předpověditelným směrem.

Také studium přírody Charlese Darwina vedlo k poznán, že příroda není jednou provždy předurčená, ale vždy je vázána na změny v podmínkách a druzích života.

Utilitárně orientované teorie managementu a řízení lidí z toho vyvodili, že "přežívají jen nejzdatnější" (v drsné manažerské interpretaci : "Sežer, nebo budeš sežrán"), nicméně ponechávaly stranou druhou stranu mince: v přírodě i ve společnosti funguje nejen boj a vynucené nuance, ale také symbióza, srůstání, apod.

V podnikové praxi to jsou nejrůznější formy kooperace, aliance, snižování nákladů, zeštíhlování, apod. A právě tyto skutečnosti poukazují na nevratnost biologických i sociálních procesů.

Významnou inspirací pro A. Kopčaje a recenzovanou publikaci se staly názory Ilji Prigogina. Tento nositel Nobelovy ceny za převratné objevy ve fyzice a chemii vyvrátil pochmurné představy o entropickém charaktery světa vedoucím k zániku. Ve své teorii chaosu prokázal, že vedla procesů, které fungují entropicky, existují i procesy ne – entropické, či dokonce proti – entropické. K těm dochází zejména tehdy, když je systém daleko od rovnováhy : nevrací se zpět, ale vyvýjí se nevratným způsobem. Procesy tedy nevedou ( jen) k zániku, ale mohou směřovat k novému vznikání, začínání, růstu, tedy k pozitivním změnám.

Jak se s tím vyrovnat? Optimistickou alternativou je uplatnění" negentropického řízení", které nelpí na překonaných dogmatech a standardech, chápe zaměstnance nikoliv jako prostředek, ale aktivní zdroj, umožňující hledat nové možnosti, příležitosti – v jejím rozpracování spatřuji významný přínos Kopčajova díla.

Recenzovaná kniha je orientována na úspěšnost, která je základem motivace každého člověka. Spočívá podle něho v asymetrii ideje a symetrii zdroje – tedy v chytrých, nevšedních nápadech a vysoké integraci motivovaných prosazovatelů těchto nápadů. Tyto charakteristiky definují spirálový růst úspěšnosti – symetrie vůle dosáhnout tento růst a asymetrie nevšedních idejí. Podmínkou tohoto růstu je dosažení kriticky nadprůměrné míry uspořádanosti stavů a kritická, nadprůměrná míra nahromaděné růstové energie. Průměrnost nepřináší efekt spirálového růstu a kritická podprůměrnost vede ke spirále úpadku.

Rozhodující změnu představuje transformace člověka z role poslušného a pasivního prostředku do role člověka jako excelentního a odpovědného zdroje ( pojem excelence definoval Tom Peters jako požadovanou míru výjimečnosti pro spontánní růst bohatství). Být excelentní znamená být účastníkem spirálově rostoucí paretovské I. ligy, kde 20 % účastníků získává 80% bohatství – jak v kvalitě, tak i v jištění existence.

Spojení prostředku úspěchu ( asymetrické ideje změny) a jeho zdroje ( zkultivovaný sociální kapitál ztělesněný v motivovaných a energetizovaných lidech) definuje Kopčaj jako potenciál úspěšnosti. Podmínkou spirálového růstu ovšem je, že komplexita vnitřního prostředí je vyšší, než turbulence prostředí vnějšího, jinak dochází ke spirále úpadku.

Východiskem spirálového růstu je diagnostika míry využití hnacích sil dynamiky spirálového růstu, následována praxí – jejich efektivnějším zapojením a směřováním ke startovní čáře spontánního růstu.

V krátké recenzi pochopitelně nebylo možné představit celou autorovu studnici poznání zákonitostí úspěchu a zejména zákonitostí, jak tohoto úspěchu v praxi dosáhnout. Poslání knihy spatřuji ve výzvě k úspěšnosti – adresované managementu všeobecně a HR managementu zvláště – jak vybřednout z průměrnosti, ale zároveň i jak nepředbíhat dobu a její potřeby.

Jan Barták